TRIZ, neboli Teorie řešení invenčních úkolů, je v současné době nejmocnějším nástrojem pro vytváření nových nápadů a vynálezů, používaným v řadě takových zemí, jako.

Německo, Velká Británie, USA, Švédsko, Francie, Japonsko, Korea, Izrael, Vietnam, Španělsko, Finsko, Kanada a další. Knihy autora TRIZ pana Genricha Aľtšullera (15.10.1926 – 24.9.1998) jsou přeloženy do desítek cizích jazyků. Tento systém používá většina úspěšných společností pro zdokonalování vlastních služeb a zboží.

Mezi tyto společnosti patří: ABB; Boeing; Siemens; Chrysler; Colgate Palmolive; Delphi; Ford; Gillette; Intel; LG Electronics Inc.; Lucent Technologies, Inc.; Motorola; Nippon Chemi-Con, Japan; Samsung Electronics; Texas Instruments; United Technologies; VLSI Technology Inc.; Western Digital Corporation; Whirlpool; Xerox a další.

• Co je TRIZ. Čím se liší od dalších způsobů hledání nových nápadů. Stručná historie TRIZ.
• Stanovení invenčních úkolů.

2.1. Boj s inertním myšlením při stanovení úkolů. Proč nelze věřit tezi, obsahující úkol. Způsoby odstranění inertního myšlení.

2.2. Zásady správně postaveného invenčního úkolu. Průběh invenční tvorby začíná ze zjištění a rozboru invenční situace. Ze stejné situace vyplývají různé invenční úkoly. Pro vynálezce je zvláště důležitá schopnost proměnit situaci na minimální nebo maximální úkol.

2.3. Pojem správní, technický a faktický rozpor.

Běžný technický úkol se stává invenčním, když autor ve snaze použít známé způsoby, metody a nástroje naráží na rozpor, kdy zvýhodnění v jednom ohledu je doprovázeno znevýhodněním v jiném. Vynálezce musí odstranit rozpor tak, aby zvýhodnění zůstalo a znevýhodnění zmizelo.

Proto se rozebírají různé druhy rozporů a způsoby jejich odstraňování.

• Pojem „ideální systém“.

  Žádný stroj není samoúčelný, je pouhým prostředkem pro výkon určité činnosti. Ideální technický systém je ten, jehož hmotnost, obsah a plocha se blíží nule, ale schopnost vykonávat práci se nezmenší. Jinými slovy, ideální systém je ten, který není, ale jeho činnost je zachována a vykonávána.

  Ideální systém je vzor pro vynálezce. Proto se rozebírají hlavní nástroje TRIZ: ideální konečný výsledek a zvýšení stupně ideálnosti.

• Pojem elementární technický systém (věcné pole). Věcná a polní analýza.

  TRIZ používá k vyřešení technických invenčních úkolů vlastní jazyk: věcnou a polní analýzu. Věcné pole je modelem elementárního technického systému. Tak technické „reakce“ lze zaznamenávat obdobně jako v chemii.

• Hlavní zákonitosti vývoje technických systémů.

  V rámci TRIZ byly popsány zákonitosti vývoje technických systémů. Znalost těchto zákonitostí umožňuje nejen řešit stávající invenční úkoly, ale předvídat výskyt dalších úkolů a nových systémů.

  V rámci tohoto workshopu se rozebírá zákon zvyšování ideálnosti, zákon přechodu do vyššího systému a do mikroúrovně.

TRIZ se používá od roku 1946, ale softwarové aplikace TRIZ se objevují teprve teď. Přihlaste se na workshop, věnovaný tomuto tématu.

• Stávající skutečný stav věci ve světě dle dostupných zdrojů

  Rozbor úspěšných a neúspěšných publikací. Hlavní příčiny většiny neúspěšných publikací:

• Snadné bezprostředně použitelné tabulky pro odstraňování technických rozporů místo vytváření modelů TRIZ na příkladu programování,
• Absence vlastních komplexních rozebraných příkladů u autorů a „přitahování“ k určitému již existujícímu řešení, získanému mimo TRIZ,
• Nevyužití pojmu ideálního programu a obecně slabé užití pojmu ideálnosti.
• Stanovení pojmu ideálnost pro programování

2.1. Pojem ideálnost celého programu

2.1.1. Ideální je přidání nové funkce do programu bez změny a/nebo doplnění programového kódu. Navíc, u zcela ideálního programu zlepšení funkcí vede k omezení kódu.

Parafráze klasické téze TRIZ zní, že ideální je, když programový kód není, ale funkčnost se zlepšuje bez omezování jakýchkoliv pracovních parametrů (např. rychlosti apod.).

Rozbor příkladů.

2.1.2. Ideální je nejen podpora programu v nepřítomnosti Autora, ale další rozvoj programu méně kvalifikovaným programátorem, než je Autor programu.

Rozbor příkladů.

2.2. Pojem ideálnosti při organizaci dat

Rozvoj programování vede převážně k důrazu na vyřešení úkolu, spojeného s organizací dat. Výsledek je nejlepší, pokud jsou při navrhování softwarové produkce nejlépe vyřešeny otázky organizace dat. Tomuto problému musí být věnována zvláštní pozornost.

2.2.1. Podmínka ideálnosti: vždy se objevuje to, s čím jsme nepočítali při navrhování struktury dat, aniž by to vedlo k potřebě jakkoliv změnit jejich strukturu. Způsob ANY nebo „cokoliv“.

Diskuse nad návrhem ideální struktury dat a analýza příkladů.

2.2.2. Pojem „minimální úplné“ struktury dat. Úlohu věcného pole v organizaci jakýchkoliv dat plní model „Set. Name. Value“ – struktury menší a neúplné. Rozbor modelu a vysvětlení jeho použití.

Rozbor příkladů.

2.3. Zvyšování ideálnosti programového kódu (dle bodu 2.1.) prostřednictvím metody ANY

Hlavní zásady při organizaci a zpracování programového kódu tímto způsobem. Způsoby rozvoje programových funkcí s omezením programového kódu. Jednotný pohled na data a funkce.

• Řešení rozporů při zpracování programů.
• Způsob vyhodnocení stupně nápaditosti při zpracování programů.

Výplaty jsou "genem" podniku, jehož přezkoumáním může zjistit řadu informací o "zdraví" celého podnikového organismu. Letité zkušenosti (od roku 1993) našich odborníků dokazují, že téměř žádné poradenství se neobejde bez posouzení a/nebo přípravy (návrhu) modelu výplaty pro zaměstnance vážených Zákazníků.

• Seznam vnějších příznaků, poukazujících potřebu vyřešit „mzdovou otázku“, tj. když zaměstnanci:
• Jsou líní,
• Dělají hloupé chyby apod.,
• Nahrazují důležité, ale obtížné úkoly, psychicky příjemnější rutinou,
• Nechtějí přemýšlet a být iniciativní,
• „Kouzlí“.
• Časté omyly, předsudky a stereotypy Ředitelů podniků o odměňování
• Vyplácení prémie za výsledky dle subjektivního hodnocení,
• Vyplácení tak zvané 13. výplaty dle zásady „když zbylo, musíme se rozdělit“,
• Nepromyšlené vyplácení z celkových výsledků, aby se zaměstnanec cítil být součástí týmu,
• Výpočet prémie procentem ze zisku nebo obratu,
• Pokus „stanovit“ zásady a provést regulaci výkonnosti prostřednictvím úkolového systému odměňování práce,
• Apod.
• Typické chyby zpracovatelů systémů odměňování.
• Metodické vyhodnocení nejtypičtějších „mzdových“ úkolů, spojených se:
• Stanovením kritérií výkonnosti:
• Obrat či zisk často nesouvisí s pracností,
• Jak se vyhnout příliš složitému vzorci, je-li kritérií výkonnosti příliš mnoho?
• Musí zaměstnanec dostat prémii za činnost, kterou vykoná stejně?
• Jak dosáhnout, aby se ve výrobě těšili na všechny zakázky?
• Jak motivovat zaměstnance, kteří nejednají se Zákazníky?
• Výsledek je často společný, hodnotíme však konkrétního zaměstnance.
• Jaké kritérium zohledňuje výdaje?
• Jak odměňovat za tvůrčí činnost? Jak motivovat ke stálému hledání nápadů?
• Jak změřit výkonnost u technického personálu?
• Poměrem stálé a pohyblivé složky mzdy:
• Jaký poměr je správný?
• Jak spočítat stálou část? Čím se liší od základu?
• Jsou-li na trhu vysoké základy, jak motivovat zaměstnance, aby se zajímali o výsledek?
• A další.
• Stanovením plánu činnosti pro jednotlivá oddělení, pracovníky, včetně vedoucích:
• Stanovení plánu brání sezónní výkyvy,
• Zohledňovat vyšší moc? Pokud ano, jak?
• Jak nechybovat při stanovení norem?
• Jak stanovit plán základní činnosti, pokud existují další činnosti?
• Vedlejší oddělení pochybilo. Jak splnit plán?
• A další.
• Týmovými kataklysmaty: dobrý kolektiv nebo jednání dle nejslabšího?
• Jak velký tým je optimální?
• Co s odměnou, stanovenou pro celý tým?
• Zaměstnanci jednají dle nejslabšího? Jak to změnit?
• Má se odměna lišit, jsou-li mezi členy stejného týmu rozdíly ve stáži a kvalifikaci?
• Blokování zájmu o krádež a „melouchy“,
• Stanovení vážených koeficientů, a další.
• Důležité o nehmotném odměňování:
• Jsou poukazy na dovolenou a pojištění nehmotným stimulem?
• Co je lepší: velký výdělek nebo rozsáhlý balíček sociálních výhod?
• Jsou potřebná čestná uznání, nástěnky s nejlepšími apod.?
• Podnikové oslavy a party? Motivují k práci nebo jí škodí?
• Prémie, pokuty, atestace apod.
• Technologie zavádění nových systémů odměňování práce.
• Doporučení ke zvyšování efektivity odměňování práce:
• Správními rozhodnutími: podnikovými normami, kontrolou chyb apod.,
• Způsoby, zvyšujícími aktivitu a omezujícími množství výmluv u zaměstnanců,
• Technologicky.
• Prezentace vhodných vzorů pro výpočet výplat s vysvětlením kritérií výkonnosti,výpočtem prémií, pokut a výpočtem výsledné hodnoty.
• Diskuse nad dotazy Účastníků.

Podnikatelem není ten, kdo dosáhne zisku, ale ten, kdo dosáhne zisku s menším úsilím. Ideální činnost je taková, která se neprovádí, ale výsledek je dosažen. Zlepšovat výsledky a zmenšovat úsilí - v tom spočívá jediný cíl zdokonalování podnikatelských procesů. Nástrojem, který přispívá k dosažení tohoto cíle, je TRIZ.

I. Zásady strukturování podniku

• Zlepšovat výsledky a snižovat úsilí je jediný účel strukturování podniku,
• Typické chyby při strukturování oddělení, funkcí a celého podniku,
• Hlavní zásady strukturování a způsoby rychlého stanovení zón značných vedlejších nákladů,
• Rozbor dotazů účastníků.

II. Způsoby optimalizace podnikatelských procesů, 1. kategorie

• Ideální činnost je taková, která neexistuje, ale výsledky jsou dosaženy. Zásady stanovení funkcí,
• Rozdělování činnosti dle kvalifikačních stupňů,
• Odstraňování výdajů 1. kategorie. Zajišťujeme, aby stejnou práci vykonával menší počet pracovníků a s menším úsilím,
• Stanovíme optimální počet pracovních pozic,
• Stanovíme faktickou vytíženost zaměstnanců,
• Diskuse nad dotazy účastníků.

III. Metody optimalizace podnikatelských procesů. 2. kategorie

• Odstraňování výdajů 2. kategorie. Zajišťujeme, aby se objem prací zmenšoval, ale výsledek byl stejný nebo větší,
• Šest hlavních způsobů odstraňování prací při zachování výsledku,
• Odstraňování výdajů 3. kategorie. Pochybujeme o potřebě některých výsledků stávajícího podnikatelského procesu,
• Odstraňování výdajů při změněném výsledku,
• Diskuse nad dotazy účastníků.